Diskuzní setkání 7. 4. 2018 ve FN Olomouc
Dnešního dne se uskutečnilo první diskuzní setkání rodičů na téma DIABETICKÉ DÍTĚ VE ŠKOLCE A ŠKOLE.
Témata:
- problematika přidělování asistenta diabetickým dětem
- stravování diabetiků a celiaků ve školních jídelnách
Tato akce se uskutečnila za podpory firmy Avast Software, resp. Nadačního fondu AVAST, který nám poskytl grant, Fakultní nemocnice Olomouc, která nám poskytla prostory a zajistila pomoc celého dia týmu Dětské kliniky, a spolku Inzulínek. Celou akci moderovala MUDr. Darina Aleksijević, Ph.D.
Ráda bych poděkovala téměř 50 diskutujícím, kteří neváhali obětovat svůj volný čas a zúčastnili se. Velmi mě mrzí, že z pozvaných kompetentních hostů (zástupce Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje, zástupce Národního ústavu pro vzdělávání atd.) přišla pouze zástupkyně Krajského úřadu Olomouckého kraje Ing. Andrea Štouračová z Odboru školství a mládeže. I když jsou kraje zřizovateli odborných učilišť, středních škol a vyšších odborných škol a nikoliv škol mateřských a základních, tak pro nás byla velkým přínosem. Dokázala nás nasměrovat správnou cestou a nabídla nám pomoc při jednání se zástupci všech stran, kterých se náš problém týká.
Naším tématem bylo přidělení asistenta dětem s DM I. typu ve školce nebo škole. Zkušenosti rodičů byly různé, ale vesměs všichni řešíme stejné věci. Nevíme, kde a jak požádat. Nejde nám o to, aby byl asistent přidělován plošně. Jde nám o to, aby rodiče diabetického dítěte měli možnost volby. Pokud je dítě příliš malé (neumí čísla) nebo mentálně nevyzrálé a potřebuje při své léčbě takovou pomoc, tak aby si ji rodič mohl zvolit.
Díky účasti několika pracovnic PPP a SPC jsme si vyjasnili, co vlastně očekáváme. Dozvěděli jsme se, že v tuto chvíli nemůže PPP nebo SPC doporučit pedagogického asistenta, protože se nejedná o pedagogické úkony. Dle zákona může rodič požádat o osobního asistenta, kterého si však platí ze svých prostředků.
V zákoně je dále možnost asistenta, který je hrazen z tzv. "jiných zdrojů". Nikde se ale nedozvíme, co jsou jiné zdroje a kdo by vlastně asistenta financoval, nebo co by takový asistent poskytoval za služby. Jako rodiče diabetických dětí potřebujeme, aby naše děti měly možnost navštěvovat školku a školu jako ostatní děti. Je potřeba vytvořit podmínky ke vzniku zdravotních asistentů, kteří by byli hrazeni ze zdrojů státu, nebo zřizovatele.
Proč na školy s vyšším počtem žáků (500 a více) nevrátit zdravotní sestry? Proč takto rodič nemůže využít soukromé organizace (domácí péče, společenství sester atd.), které by byly hrazeny ze zdravotního pojištění?
Je smutné, že jsou školy a školky (jak také zaznělo na tomto setkání), kde mají vůli to řešit a v rámci svých možností to vyřešili, a děti s diabetem jsou tam spokojené. Bohužel je jich velmi málo a ve většině případů naopak rodiče řeší existenční problémy, protože je společnost nutí rozhodnout se, zda pracovat alespoň na zkrácený úvazek (protože dítě ve školce nechají jen pár hodin), nebo nepracovat a chodit dítě dozorovat do školky a školy. Proč naše děti stát bere při přiznání příspěvku na péči o osobu blízkou jako zdravé a příspěvek nepřizná, ale při nástupu do školky a školy dítě odmítají?
Výstupem této diskuze je následující. Využijeme nabídnuté pomoci Ing. Štouračové, která nám dohodne setkání s kompetentními osobami. Vysvětlíme jim, co pro naše děti požadujeme, a vyslechneme si, co nám stát může nabídnout. Nespokojíme se se sliby, ale chceme změny v zákonech a jasná, sjednocená pravidla. Od lékařů našich dia dětí víme, že výskyt diabetu mellitu I. typu se zvyšuje a pacienti jsou čím dál mladší. Potřebujeme, aby stát myslel na naše děti. Protože to, co do nich v dětství vloží, jim naše děti v dospělosti svou prací vrátí, i když trpí chronickým onemocněním.
Děkuji JUDr. Václavu Letochovi, předsedovi celorepublikového Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí v ČR, že nás přijel podpořit až z Prahy.
Využijeme všech dostupných prostředků a médií, abychom na tento problém upozornili!
Dovolte mi skončit slovy Doc. MUDr. Aloise Kopeckého, CSc.:
"Statistická zjištění ukazují, že se diabetici zařazují na vyšší příčky společenského žebříčku než nediabetici. Mezi vysokoškoláky a středoškoláky je více diabetiků, než odpovídá poměrnému zastoupení v populaci. Nedá se to vysvětlit tím, že by diabetici měli vyšší kvocient. Nemají větší nadání než nediabetici, musejí se však, často už od útlého mládí, naučit celoživotní kázni. Stávají se tak z nich kvalitní, cílevědomé osobnosti."
Ali Jouklová
