Eliška L. + maminka + Barča
Než dojeli jsme na Rališku,
kručelo nám hlady v bříšku.
Elča za mnou na sedačce
hlásí hypo - cukr že chce.
(no moje nervy)
Parkuji auto a Alenka nás vítá,
no šup, šup, holky, ať to lítá.
Máte už zpoždění,
tak začnem večeří.
(mňam)
Zůstává po nás ubrus zaneřáděný,
číšník se tváří, že mu to nevadí.
A ptá se, jak nám chutnalo.
Bylo to skvělé!
(uf, dobře to dopadlo)
Do svého pokoje odnášíme si modrá trika,
Barča má radost a hned se svlíká.
Jenom ji mrzí maličko,
že není jako sluníčko.
Zítra v nich společně Inzulínek
vytvoří pro METECH snímek.
(sýýýýr)
Nestihli jsme přednášky
a to mě mrzí, bez legrace,
takže má edukace
začíná u sklenice vína,
u stolu, kde diskuze je živá,
i když občas srdce svírá.
Neznalý přísedící by se divil - proč a jak?
Nás ale nepřekvapí ani v létě sněhulák.
