Víkendová Rališka 2016
Konečně pátek! Začátek víkendového pobytu na Horní Bečvě v rekreační chatě Pekárny - Rališka, na který se Verunka od konce dia tábora moc těšila, protože se tu zase potká se svými kamarády. Tentokrát jsme měli možnost vydat se na diapobyt i my rodiče a poznat tak Inzulínky. I když plně věřím, že pubertální dítě by tam bylo raději bez nás…. Nástup byl kolem 11. hodiny, ať se stihneme ještě před obědem ubytovat, po oběde dovybalovat zbytek věcí a ve 14 hodin byla pro nás připravena přednáška o nové inzulínové pumpě Accu Check a edukace paní doktorky Jitřenky Venháčové.
Celý víkend, který si pro nás připravily Alča a Ali, byl nabitý programem. Asi abychom my dospělí, nelumpačili….
Hned na začátku pobytu jsme se všichni stali součástí víkendové soutěže, jejíž výsledky byly vyhlášeny na konci víkendu. Každá rodina soutěžila sama za sebe v různých disciplínách. Jako první jsme hráli hru kufr, kde jsme pantomimou měli předvádět vylosovaná slovesa. A samozřejmě vyhrávala ta rodina nebo družstvo, které za stejný časový limit uhádlo nejvíce slov. Po večeři jsme měli možnost zakoupit si lístky do tomboly. Nevím čím to je, ale z maximálního počtu možných koupených lístků, a to 4 ks na osobu, jsme měli 15 vyhrávajících. Až jsme se styděli, že někteří nevyhráli nic a my takové množství. Nebo že by to bylo pro nás přichystané, když jsme byli těmi nováčky???
V sobotu ráno jsme šli na procházku kolem přehrady. Bylo krásné slunečné počasí a příroda je na Horní Bečvě úžasná. Jako by se tam zastavil čas. Spousta chat, hotelů zůstala tak, jak to tam vypadalo před dvaceti lety. Po návratu jsme dostali nadiktována slova, ze kterých jsme měli složit básničku nebo písničku. Ono se to zdálo jednoduché, jenže když dostanete slova jako je: sněhulák, sluníčko, edukace, Rališka, číšník, cukr, radost, Inzulínek, tak se to tvoří celkem obtížně. A ne vždy je člověk políben múzou. Nicméně i to jsme zvládli a dost se u toho nasmáli. Po obědě šli tatínci do lesa pro dřevo na večerní opékání. Zahráli jsme finskou hru Mölkky. Účelem je shodit přesný součet kuželek. Tady se ukáže, kdo má přesný hod na cíl. I když se manžel chlubil, že v práci hází maso do beden, tak při této hře se jeho přesná muška nepotvrdila. Asi mu příště do ruky místo špalíku, kterým se hází, dám flákotu masa. Během této soutěže měly děti možnost nechat si na obličej namalovat všelijaké „ksichtíky“. Od líbezných motýlů až po různé příšerky. Byly až k nepoznání. Po večeři na nás čekal připravený táborák. Každý tým měl za sebe jednoho zástupce, pro kterého připravili masku z přírodních materiálu a krepového papíru. Nevím, proč všechna družstva zvolila jako svého zástupce dítě, jen my do toho navlíkli tatínka. A že mu to jako Hawajské tanečnici slušelo…. Opekli jsme špekáčky a zazpívali si při kytaře nejen táborové písničky. Ty, co táborák moc nebavil, měli možnost si zatrsat na diskotéce.
Na nedělní dopoledne jsme měli naplánovanou návštěvu Gibonparku – lanového centra. Na své si tam přišli snad všichni. Pro ty menší děti tam byly prolézačky, trampolíny, zorbingové koule, divoký býk a ty větší měly možnost si projít lanový park. Jakožto jediná dospělá osoba, která se za Inzulínek vyškrábala do výšin parku, můžu potvrdit, že to muselo být pro děti dost fyzicky náročné. Mě bolely ruce ještě v pondělí…. Vzhledem k tomu, že jsme byli limitováni časem, nestihli jsme projít celý Gibonpark. Někteří byli tak unaveni, že v autobuse usnuli. Na chatě nás čekal už jen oběd, vyhlášení soutěže a loučení.
Prožili jsme nádherný víkend plný her, soutěží a smíchu v kruhu příjemných a milých lidí. Atmosféra byla opravdu kouzelná.
Děkujeme, že jsme mohli být součástí…..
Lea Vlčková – maminka Verunky
